Výcvik

DOMÁCÍ VÝCHOVA A VÝCVIK

 

 

     Této problematice bych věnovala opravdu pozornost neb správná výchova je hlavní krok k radostnému soužití člověka a psa.

     Z vlastní zkušenosti vím, že knížky k této kapitole nestačí. Nejlepší je praxe. Zapište se se psem do nějakého kurzu či kynologického klubu, kde bude kvalifikovaná osoba, aby vám pomohla zvládnout alespoň základní výcvik. Právě u temperamentního setra leckdy vznikají problémy, které vedou k mrzutosti a špatné souhře mezi majitelem a zvířetem. Výcvik musí být důslednější, povely důraznější a vyžadované bez výjimky. Špatně se vám bude pracovat s neovladatelným dospělým zvířetem, které se neumí chovat ani doma ani ve společnosti (uvědomte si, že průměrný věk IS je asi 12let).  Navíc v kolektivu se budete cítit jistěji, budete mít nové známé se stejným koníčkem (kynologie) a pes sám se naučí kontaktu s cizími lidmi i psy.

    Samozřejmě ne každý bydlí v takovém místě, kde je snadné se do takového klubu dostat. V takovém případě je dobré se alespoň pokusit udělat si známého, se kterým budete chodit na procházky a společně zvládnete třeba i výcvik podle vhodné literatury.

   

    Setři jsou dále psi vhodní pro lovecký výcvik, takže pokud byste jim chtěli tento výcvik, který zabere spoustu času, ale kterým podpoříte psovy přirozené vlohy dopřát, je dobré pokusit se domluvit se zdejším mysliveckým sdružením na případné spolupráci a můžete někoho poprosit  o pomoc s výcvikem tam a nebo třeba pejska dát na výchovu k osobě, která se tímto zabývá. Nezapomínejte, že pokud budete chtít vašeho setra uchovnit, nějaké zkoušky splnit musí a není to úplně jednoduché…

 

 

 

 

Výchova k čistotnosti:

 

      První, co se každý majitel snaží svého pejska naučit je vyprazdňovat se mimo byt. Samozřejmě se to nepovede okamžitě a nejprve psovi povolíme venčit se na novinový papír v bytě, ale postupně se nám podaří vypozorovat změny v chování psa ( točí se do kruhu, kňučí u dveří, očichává noviny apod.), když se na tuto činnost chystá a je dobré jej navyknout na slovní projev jako třeba: „Chceš se jít venčit?“ apod. , potom pejska vzít do náruče či otevřít dveře ven(podle situace) a dát ho na trávník se slovy třeba“Pospěš si.“ a pak jej pochválit a znovu vzít domů. U malého štěněte začněte chodit ven třeba každou hodinu,nebo když se probudí či nažere,po hře,  postupně intervaly prodlužujte podle vypozorovaného chování jedince.

 

 

    Dále pokud psa chováme v bytě, měli bychom jej učit, že mu při příchodu z procházky před vchodem očistíme packy. Prostě že před naším svolením nesmí do bytu vstoupit. Zákaz: „Nesmíš! Zůstaň!“ povolení: „Tak pojď, hodný pes“.

 

 

    Další věcí, na kterou si dovolím upozornit je vaše chování vůči psovi, například pokud přijdete domů po delší době, kdy pes zůstal sám a nyní má radost. V takovém případě se samozřejmě chovejte vstřícně, ale nenechejte psa skákat a jančit, aby vám zničil oblečení a nábytek. Stejnou radost můžete projevit poměrně v klidu a oba víte, že se máte rádi. Není to příjemné ani vůči vaší návštěvě, která nemusí mít pochopení pro nevychovanost vašeho miláčka.

 

    Každý pes prochází několika stádii svého vývoje. V každém tomto stádiu vnímá své okolí jinak.

 

1. vegetativní až vtiskávací fáze  - probíhá od narození do 7 týdnů, tedy zhruba do odběru štěněte novým majitelem. V této době veškerá zodpovědnost náleží chovateli, který má zajistit základní životní potřeby  celého vrhu a první socializaci vůči člověku.

 

 

 

 

2. vtiskávací a socializační fáze – 8 - 12 týdnů, ta už závisí plně na majiteli, jakou péči psovi poskytne, do jakého prostředí se jej rozhodne brát. Pokud se štěně nesetká s člověkem do 7. týdne, nevytvoří si žádoucí společenské vazby k lidem.

 

 

 

 

3. I a II štěněcí stádium  - 13 – 16 týdnů – výchova štěněte je zaměřena na výcvik. Důležité je seznamovat štěně s různými typy prostředí. V tomto období si získáváme pozici vůdce a čím lepší tato pozice bude, tím lepší bude vaše budoucí spolupráce.

 

 

 

 

4. Puberta - 4-8 měsíců – období dospívání psa. Jako se mění chování člověka vlivem dozrávání pohlavních žláz, mění se i pes. Pokud se vám podařilo do čtyř měsíců psa naučit aspoň základní poslušnost, nyní si připadáte, jako by tomu nikdy nebylo. Pes se stává náladovým a neposlušným a bude se  pokoušet získat nad vámi převahu. Tomuto se musí zamezit a dát najevo, že vůdce jste vy.

 

 

 

 

    Velice důležitá jeintonace vašeho hlasu, kdy pes musí umět rozlišit, zda to myslíte vážně či nikoli.  Povely vyslovujte pořádně a důrazně. Z vašeho hlasu musí zaznít jistota neb pes reaguje na vaši nervozitu a dělá chyby. Není chybou někdy povely doplnit fyzickým kontaktem, pes si tak povel lepe zapamatuje a dříve na něj začne přesvědčivě reagovat. Musí z vás čišet autorita. Pravidlo: 1povel = 1cvik. K tomuto se snažte dospět.

 

 

Další pravidla pro výcvik:

 

-         každý den v několika krátkých časech – 3 – 5x denně několik minut je naprosto ideální

-         výcvikové lekce by neměly být dlouhé, pes se brzy začne nudit

-         NIKDY NECVIČTE, KDYŽ JSTE UNAVENI, NEMOCNÍ,  NAŠTVANÍ NEBO Z NĚJAKÉHO DŮVODU VE ŠPATNÉ NÁLADĚ. Náladu přenášíte na psa a navíc můžete dělat zbytečné chyby co se týče trestu za nesprávně provedený úkon a podobně.

-         Správně provedený úkon =Pochvala. Ta následuje vždy, když pes vykoná povel správně.

-         Chybou je psa chválit příliš často a za všechno. Majitel = cvičitel by měl v období výcviku s pochvalami šetřit a chválit psa opravdu pouze za dobrý výkon a ne při každé příležitosti. Projeví se zde autorita a pes se vám bude více chtít zavděčit. Tím víc, bude- li před pochvalou následovat malý trest, pokud ihned neposlechl( vytahání za ucho, švihnutí prutem,  trhnutí vodítkem).

 

Závěrem:  je to zvláštní, ale leckdy má pes bližší vztah právě k tomu, kdo jej cvičí, pracuje s ním na procházkách a nenechá jej dělat vše, co si umane než k osobě která si s ním jen hraje     a krmí ho.

 

 

 

 

Pomůcky k výcviku:

 

     Základem je pořídit si vodítko a obojek. U štěněte kupujeme obojek co nejpohodlnější(př. kožený s podšívkou), v momentě, kdy se rozhodneme pro výcvik je vhodné použít i řetízkový obojek, kterým pes bude lépe vnímat vaše povely. Co se týče vodítka, mělo by být pevné a pohodlné pro vaši ruku, dlouhé asi 1,5m se dvěma karabinami a kroužky. Další velice vhodnou pomůckou je píšťalka. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že leckdy pes lépe poslechne na píšťalku než slovní projev. A s pokročilým výcvikem se mohou hodit pamlsky ( salám, granule, apod.)

 

 

Základní výcvik

 

     Každý pes by měl zvládnout alespoň několik základních povelů, abychom jej mohli označit za poslušného. S těmito povely a úkony začínáme brzy po tom, co si nového člena rodiny přivezeme domů.

 

Vodění na řemeni:

 

    Je velice důležité a často zanedbávané. Správný pes by měl chodit po levém boku a v žádném případě by neměl tahat. Je poměrně snadné to psa naučit a je účinné vzít si k tomu proutek. U malého štěněte nám stačí trhnutí vodítkem a přivykání na povel „ k noze“, dospělého psa je nejúčinnější současně s povelem švihnout proutkem přes čenich a úspěch je v blízké době zaručen, pokud nepolevíte. Po několika procházkách, kdy toto budete stačit už leckdy jen stačí proutek výhružně utrhnout či jím švihnout před psa a bude chodit vzorně.

 

 

 

 

 

   Štěně odmalička přivykáme povelu „k noze“ když jej voláme k sobě. Používáme zavolání jménem a „k noze“ a abychom štěněti pomohli toto pochopit, dřepneme si na bobek. Až k nám přiběhne, pochválíme jej a  toto můžeme cvičit prakticky celý den kdykoli štěně voláme. Je důležité, aby štěně při použití povelu opravdu přišlo, pokud se tak nestane, alespoň si pro něho dojdeme a zopakujeme mu povel. Tento povel používáme i venku, kdy máme psa na volno. Je dobré nejprve cvičit na dlouhé šňůře(barvářský řemen či prádelní šňůra), abychom psa utvrzovali, poněvadž jak sami poznáte, ovladatelnost psa v neomezeném prostoru se hodně sníží v tom momentě, kdy zjistí, „že na něho nemůžete„. Měl by následovat trest, pokud pes na zavolání venku nepřichází či prožene divokou zvěř, ale s tímto opatrně, aby nedošlo k tomu, že pes se k vám bude bát přijít. Nejlepší je asi psa beze slov připnout na vodítko a po chvilce jej s povely „ k noze“ vycukat na řemeni. Slovní projev je dobré doplnit píšťalkou, kdy použijeme dva krátké hvizdy rychle za sebou. Také je dobré nejdříve naučit na vodítku. Pro to ale potřebujeme znát povel „sedni“, kdy pejska s připnutou šňůrou posadíme, odejdeme několik metrů před něho   a s povelem „k noze“, 2x krátký hvizd a zataháním za vodítko jej přimějeme, aby se pohyboval směrem k nám. Někdy je pes rozpačitý, tak si dřepneme na bobek jako jsme to dělali u štěněte a on spolehlivě přiběhne. Tady už jej můžeme obdařit pamlskem, neb povel „k noze je jeden z nejdůležitějších.

 

 

Povel „Sedni“ :

 

    Je poměrně snadný povel, který učíme už od štěněte tak, že jej necháme k sobě přiběhnout a přidržením za obojek a tlakem na zadek a povelem jej přinutíme si sednout. U většího psa použijeme plesknutí přes zadek či vodítkem či proutkem a když  to párkrát uděláme pořádně, bude si poslušně sedat na první povel. Je docela dobré psa naučit, aby si sedal na povel (později již automaticky) před tím, než půjdete na procházku a chystáte se mu připnout vodítko a stejně tak když přijdete domů a chystáte se mu vodítko odepnout.

 

 

 

 

Povel „Daun“:

 

    Nejlépe se učí z povelu „sedni“. Dají se použít dvě metody. Ta hravá, kterou nemám vyzkoušenou, kdy pomocí pamlsku psa dostaneme do pozice daun. Psovi dáme pamlsek před čumák a s povelem "daun" ("lehni") ho dáváme k zemi. Nedokážu říct, jak dlouho to trvá naučit a jak moc je to účinné později bez pamlsku. Já cvičím tento povel poněkud přísněji, kdy sedícího pejska pomocí obojku, tlaku na hřbet případně podražením předních končetin donutíme lehnout! „Daun“ je obtížné a chce to rychlost, protože pes se zpočátku bude bránit. Musíme však být autoritativní a stát si za svým a s pomocí fyzické síly spolu s opakováním povelu psa donutit lehnout. Postupně budeme dělat pokroky a až si budeme jisti, že pes ví, o co jde a nechce to dobrovolně dělat,  můžeme být tvrdší a pomoc si třeba tím, že psa k zemi budeme tlačit taháním za jeho slecho, či švihem proutku přes zadek. Povel „daun“ má klíčový význam v dalším pokročilém výcviku na lovecké zkoušky, kde je, podle mě, naprosto nezbytným klíčem k úspěchu. Spolehlivě zvládnuté „daun“ nám zajistí, že pes bude ovladatelnější při hledání v poli, nebude štvát zvěř a další disciplíny jsou založené na „daun“. To cvičíme tzv. „Daun na dálku“, cvičí se tak, že psa na vodítku posadíme, dáme mu zůstaň, pak od něho odejdeme na nějakou delší vzdálenost(10m) a voláme jej k noze s tím, že v polovině vzdálenosti zavoláme“daun) společně se zvednutím ruky se rozběhneme k němu. Když toto zvládá, stejně jej učíme daunovat na dlouhý hvizd píšťalkou. Když si pes lehne, dojdeme k němu a bouřlivě jej chválíme, pokud přijde až k nám, odvedeme jej na místo, kde jsme vyžadovali „daun“ a na tom to místě jej donutíme lehnout a chválíme. Stálím opakováním se to podaří.  Pro běžného majitele psa je důležité kdykoli spolehlivě psa uvézt do lehu a moci jej tak zklidnit jak před zvěří, tak např. na návštěvě u známých, kde chcete mít chvilku klid.

 

 

 

 

Povel „zůstaň“ či „místo“:

 

     Další podstatný povel ve vaší výchově psa. Například, když psa necháváte samotného doma, je dobré jej dovézt na jeho místo, dát mu „daun“ a společně s povelem „zůstaň“ se ujistit, že pes vás v klidu nechá odejít a postupně zjistí, že tohle je jeho místo a že se k němu domů vrátíte. Pes samozřejmě potom, co odejdete na místě ležet nezůstane, ale i to, že vás neviděl odcházet zmírní jeho nervozitu z pocitu, že je sám.

    Ve výcviku na lovecké zkoušky povelu „ zůstaň“ využíváme při cvičení vystavování, což je vlastně vlohová vlastnost setrů, pro kterou byli vyšlechtěni a která jim umožňuje, pokud ji budou dělat správně a spolehlivě být zařazeni do rubriky chovných zvířat, pokud splní základní ZV (zkoušky vloh). Povelem zůstaň psa zarazíte na vodítku, když by chtěl pronásledovat zvěř a upevníte tak jeho vystavení, pokud zalehnutou a jím vycítěnou zvěř vystavuje. Jak cvičit: nejlépe je psa uvézt povelem“daun“ do lehu ( vše na vodítku, dokud si nejste jisti), dát mu povel „zůstaň“ a pak se od něho pomalu vzdalovat, či jej obcházet, či později se mu i na chvíli ztratit za strom apod. Samozřejmě, že ze začátku bude chtít okamžitě jít za vámi, musíte jej tedy odvézt na místo, kde jste jej odložili, trhnutím vodítka dát důraz na „povel zůstaň“ a znovu to zkoušet. Zprvu se to bude dařit na metr či dva, postupně budete vzdálenost prodlužovat atd…

 

 

 

 

 

    Další věc, kterou psa můžete naučit je plavání. Ne každý pes do vody půjde sám, ne každý tam půjde za vámi, ale téměř každý se nechá strhnout dalším psem, se kterým se zná.

 

 

.

 

 

Povel „Aport“:

 

   Zvládnout přinášení není už snadné, pokud nevíte, jak na to. Pro vás jako laika bude asi jediná vhodná varianta  učit psa „hravou metodou“, kdy se psem manipulujete jako se štěnětem, kterému házíte hračky a necháváte si je přinášet. Když už se rozhodnete pro tuto metodu, cvičte ji na vodítku, protože jinak vám pes nebude chtít aport předat a bude si chtít hrát tak, že před vámi s předmětem bude utíkat. Dobré je pořídit si pomůcku: „kozlík“ nejlépe dřevěný, který omotáte něčím měkkým: látkou či králičí kůží apod. Tato metoda není tolik spolehlivá, protože vlastně nemáte donucovací prostředek, aby pes na povel aport vždy přinesl cvičiteli pohoženou pomůcku.

   Druhá metoda je tzv. „parfózní“. Je mnohem spolehlivější, ale jejím prostřednictvím psa zprvu násilně nutíte , aby vzal z ruky kozlík tak, že mu působíte bolest tlakem na zadní končetinu. Postupně, když to na povel zvládne, zvyšujete vzdálenost kozlíku od   psí mordy směrem k zemi, až je pes nucen vzít kozlík ze země. Z počátku na kozlíku i na zemi ponecháváte ruku kterou postupně vzdalujete až ji dáte pryč úplně. Tuto metodu nedoporučuji cvičiteli začátečníkovi, který by z neznalosti mohl nadělat více škody nežli užitku. Pokud chcete, aby pes měl spolehlivý „ parfózní  aport“ , buď se domluvte s cvičitelem, který psy na zkoušky z přinášení připravuje, aby vám pomohl a nebo svěřte na nějaký čas psa do jeho rukou a nechte jej, aby ho to naučil sám. Výhodou této metody je, že když už ji pes zvládne, přinese s malým upozorněním už prakticky každý aport a nemusíte s každým novým začínat od začátku.

 

 

 

 

Vedení psa k myslivecké praxi a zkouškám

   

 

     Základ jsme právě zvládli a teď musíme psa učit další ovladatelnosti.

 

Hledání:

 

    Je dobré začít buď od štěněte, protože malý pes vám nikam neuteče a nebo dospívajícího psa na šňůře, aby nemohl utéct. Jak vlastně takové hledání vypadá?? Pes musí prohledávat terén ze strany na stranu ( zleva doprava a zpět), před vámi, proti větru (s otáčkami proti větru). Štěně to učíte snadněji tak, že jej pustíte, ono odběhne na jednu stranu a vy mu utíkáte na druhou a voláte na něho a rukou ve směru, kam běžíte ( když doleva, tak levou rukou) mu ukazujete , že tam má běžet taky, pravděpodobně si bude myslet, že mu chcete utéct a přiběhne k vám, tak jej pochválíte a pošlete jej zase od sebe, zase se rozejdete na opačnou stranu, než šlo štěně a děláte totéž, co před tím. Tím psa učíte běhat ze strany na stranu a zároveň jej učíte, aby si vás hlídalo, že mu můžete zmizet. Starší pes, kterého začnete učit hledat přirozeně vyrazí přímo před vámi a pokud nebude na dlouhém vodítku, je pro vás neovladatelný, proto jej musíte včas v určité vzdálenosti před vámi zadržet a jinak se prakticky chováte stejně jako se štěnětem. Povely rukou doprovázíte jednoduchým delším hvizdem na píšťalku. Je důležité psa při hledání přivolávat „k noze“ dvěma krátkými hvizdy“ a také učit daun na dálku dlouhým hvizdem na píšťalku doprovázeným zvednutou rukou. Jako každý cvik i tento potřebuje svůj čas, aby si pes utvrdil styl hledání. Je vhodné hledání učit na alespoň trochu atraktivním místě pro psa (louka či strniště či les), kde má šanci najít nějaké pachy a nebude pro něho těžké pochopit, proč má běhat ze strany na stranu. V případě, že pes narazí na nějaký atraktivní pach, nemá smysl se jej snažit přivolat, neb v ten moment vypne a nepřijde za žádnou cenu. Lépe je počkat a teprve, až se začne zajímat o jiné věci, můžeme se pokusit přivolat psa k sobě a odměnit jej pochvalou. Uvědomme si, že při správném hledání pes běhá asi 30m před vámi a 60m do stran na každou stranu, měl by běhat cvalem a vydržet alespoň půl hodiny. Pokud při hledání navětří zalehlou pes, má správný ohař vystavit. Pokud mi toto rozeznáme, brzdíme psa povelem „zůstaň“ a k vystavujícímu psovi se snažíme přiblížit natolik, abychom byli schopni jej zadržet v případě vyběhnutí zvěře. Používáme povely „hodný, zůstaň“. Když už jsme při vystavení psa přímo u něho, pokoušíme se, aby pes postoupil, třeba tím, že ho pobídneme slovně“postup“, pomocí obojku, či se pokusíme jej předejít. Pes si nebude chtít nechat ujít zvěř a rozejde se před námi. Ale to jen krok dva a zase jej „hodný, zůstaň“ zarazíme a necháme chvíli vystavovat, dokud zas nezačne ztrácet zájem o pach. Opakujeme předchozí. Pomoct psovi s vystavováním není jednoduché, neb majitel, který přesně neví, jak takové vystavení probíhá, nemusí se psem zacházet úplně správně. Chce to trochu praxe a leckdy i pomoc odborníka, pokud  to pes nedělá ihned od sebe přirozeně sám.

   

 

 

 

 

 

    Správné vystavovánívypadá asi tak, že pes v běhu se najednou zarazí, vypne se ve směru pachu, pohybuje se mu čenich,  jak větří pach, zpravidla přední nohu pokrčí a oháňka mu strne mírně pod rovinou hřbetu. Mírně sešikmená linie hlava hřbet a oháňka. Některý pes může ulehnout, ale to jsou výjimky. Pes nereaguje na vaše povely a měl by vás nechat k sobě dojít a pohladit se. Zprvu psa nerušíme a necháme jej pach vychutnat. Postoupíme až k místu, kde by zvěř měla být společně se psem, pokud zvěř vyběhne, psa ihned s povelem „daun“ uvedeme do lehu a když je zvěř mimo dohled, dovolíme mu ověřit si místo, odkud zvěř vyběhla, ale dál jej nepustíme. Vystavujícího psa nikdy netrestáme, pouze chválíme a to potichu a jemně jej hladíme po hřbetu, abychom jej nerušili. Je optimální jej připnout na šňůru a zarážet jej když se rozchází s povelem „zůstaň, abychom jej utvrdili ve vystavování. Důležité také je uvědomit si, že pes nevystavuje zpravidla od štěněte. Setři mohou začít klidně vystavovat až na roce či déle a není to vada.

 

 

 

 

 

 

Klid po výstřelu:

 

     Prakticky na všech zkouškách se lovecký pes setkává s výstřelem ze zbraně a toto je vhodné zkusit před zkouškou. Domluvte se s myslivcem, který má zbraň a jděte společně do revíru a když psa něco opravdu zajímá a není moc blízko vás, nechte vystřelit do vzduchu opačným směrem, než nepohybuje pes. Zpravidla se pes lekne, tak na něj zavolejte a toto ještě později zopakujte. Pro psa je to něco nového, ale zpravidla pokud to uděláte  v dostatečné vzdálenosti od psa který má momentálně jiné zájmy (třeba žene zvěř), nezpůsobí mu to žádnou psychickou újmu, maximálně k vám přiběhne a podruhé až bude o něco klidnější. Další možností je vzít psa na střelnici Zprvu poslouchejte společně střelbu z dálky a postupně se přibližujte ke zdroji. Ani takový postup psa moc nerozruší a nebude se střelby bát. Pozor: Nikdy to nedělejte tak, že psovi poprvé vystřelíte, když je ve vaší bezprostřední blízkosti, to by se opravdu mohl zděsit a třeba i utéct.

 

 

 

Typy zkoušek pro loveckou upotřebitelnost pro ohaře

 

 

Zkoušky vloh (ZV):

 

   Jedná se o základní zkoušky, kde jak již z názvu vyplývá se zkoušejí psovy přirozené vlohy. Proto jsou vhodné pro mladé psy.Mohou se absolvovat od věku 10 měsíců, ale u setrů je to zpravidla až po roce. Zkouší se zde  nos při hledání s vystavování a postupováním včetně chování psa při styku se zvěří a klid po výstřelu. (V případě členství v ČPSK – Český pointer a setr klub stačí tyto zkoušky pro chovnost při splnění limitujících známek, při členství v MSKAO – Moravskoslezský klub anglických ohařů, potřebujete alespoň dvoje zkoušky pro chovnost. ) Konají se zpravidla na jaře.

 

Podzimní zkoušky (PZ):

 

  Základem je to, co pes umí již na vlohách, ale důležitý je aport, kdy pes pracuje se slovenou zvěří. Musí ji dohledat a přinést a to i z vody (kachna, bažant, zajíc). Myslím si, že pro setry jsou PZ nejlépe uplatnitelné zkoušky v praxi.

 

Specielní zkoušky z vodní práce (SVP):

 

   Několik disciplín hodnocených jako na všestranných zkouškách. Pes zde musí prokázat, že umí plavat, je ve vodě ovladatelný a umí přinášet kachnu z vody. Dále pes musí prohledávat rákos.

 

Lesní zkoušky (LZ):

 

   Ukazují práci psa v lese. Základem je zase poslušnost a aport (přibude liška), zvláštní disciplíny jsou práce psa na pobarvené stopě a šoulačka s odložením.

 

Všestranné zkoušky(VZ):

 

   Zahrnují disciplíny ze všech předchozích zkoušek, jsou maximem, které může ohař absolvovat. Dále může ohař absolvovat různé memoriály, ale to už je zpravidla výběr nejlepších psů v republice.

                                                                     

Field trial (FT):

 

   Zkoušky speciálně pro anglické ohaře, kde psi prokazují své původní vlohy hodnocené bodově podle zvláštních pravidel. Rozdíly jsou i u jednotlivých plemen.

 

Memoriál richarda knolla (MRK):

 

   Jde o vrcholnou soutěž ohařů v ČR o titul Všestranný vítěz ČR v daném roce a CACT. Na tento memoriál se psi kvalifikují na základě výsledků z VZ a některých dalších soutěží podle zkušebního řádu.

 

Memoriál karla podhajského (MKP):

 

   Nominuje se 10 psů z MRK a 10 z ciziny, pokud není, mohou být doplněna z ČR. Uspěje– li pes v 1.ceně, získá titul CACIT (čekatelství mezinárodního šampiona práce) a CACT ( čekatelství šampiona práce v ČR) 2. pes v I.ceně Res. CACIT a Res. CACT, další psi v I.ceně CACT a Res.CACT